úterý 20. prosince 2016

Vzepřít se autoritě


Podle výzkumu se děti ve většině případů nedokážou postavit autoritě dospělého. Takže je kdejaký úchylák odtáhne na vařené nudle někde, kam chce. Vysvětlovala jsem to včera dceři, jak je dobré, aby člověk říkal, co se mu nelíbí, jak je nutné se vzepřít i autoritě, když cítí, že je něco hodně v nepořádku.

A ona to dnes udělala. Po svém. Volala mi učitelka přímo z výuky, že dcera tvrdí, že nemá deníček a že nemá sešit do matiky, protože už tady od ledna nebude docházet. Vzepřela se autoritě. Těším se, až přijde domů a řekne mi svou verzi příběhu.

Přestože vypadáme před učitelkou jako ti, kteří doma vykřikují, ať se na školu vyprdne, že někdy v lednu se stěhujeme, napadá mě, že možná není špatné, že si to dcera trénuje na učitelce. To stavění se autoritám. Pak bude na ty úchyláky venku a vlastně i uvnitř připravena.

Říká se, že v každé profesi jsou psychicky narušení lidé a pedagogická profese bude toto tvrzení  jistě potvrzovat. Za ten rok a půl, co máme dceru ve škole, jsem zaznamenala tolik do očí bijících prohřešků učitelek na dětech, tolik necitlivosti, neempatie, lhaní, prázdného moralizování, falešných úsměvů, že rádi půjdeme o dům dál. Snad do lepšího.

Teď je ještě potřeba najít hranici, kdy jde o zdravé vzepření se a kdy o drzost. Snad to brzy rozpozná.

Žádné komentáře:

Okomentovat