úterý 13. prosince 2016

Nový domov


Propadáme se do blátivé louky. Suchá tráva šustí, šepotá: „Toto je váš nový domov. Vítejte.“ Těšíme se, až od domu budeme pozorovat srnky, které se zde přicházejí popást. Až nocí proběhnou perličky světel vlaku a podle houkání budeme vědět, kolik je hodin.  

Jdeme ruku v ruce na cestičku vysypanou kamením. Jdeme k nádraží, tedy k spíš k zastávce, jak jsme zjistili. Máme štěstí, motoráček si to zrovna štráduje a zvesela troubí. Nezastavuje, asi je to jen na znamení. Oči máme rozzářené štěstím. Až odtud poprvé pojedeme…

Protější stráň roubí rozverné remízky. Krajina je klidná. Je začátek prosince.

Otáčíme se na cestu zpět. Jsme překvapeni. Vidíme odsud náš dům na švestkovém vršku. Je přátelský, odhodlaný. Sedí si v hnízdečku vzrostlé trávy, chráněn ovocnými stromy. V bezpečí. Čeká, až ho zabydlíme. Těší se, jako my.

Jaká krása! Jaké štěstí!

Žádné komentáře:

Okomentovat